V ŠVP naší mateřské školy se odráží její filozofie. Její otevřenost, komunikace a spolupráce na všech úrovních vztahů a interakcí při cestě za prožitky a poznáním se promítá i do obsahu vzdělávacího programu.

Již název školy „POHÁDKA“mnoho prozradí :

P– jako Pohoda, Přirozenost, Přátelství, Prožitky, Prostředí, Podněty,  

    Poznatky, Pocity, Pohlazení, Pomoc, Povzbuzení, Profesionalita

O– jako Osobnost, Optimismus, Okouzlení, Objevy, Otázky, Odpovědi, Ochrana, Originalita

H– jako Hry, Hádanky, Harmonie

Á– jako Atmosféra, Atraktivita, Alternativy

D– jako Děti, Důvěra, Diskuze, Dorozumění, Důmyslnost,    

     Důvěryhodnost, Důvtipnost, Dobrodružství, Dekorace

K– jako Kamarádi, Krása, Kouzla, Kvalita, Komunikace, Komplexnost,

    Konkrétnost, Koncepčnost,  Kooperace, Kreativita, Kompetence,

A– jako Aktivita, Automomie

VIZE ŠKOLY :       „ŠKOLKA  –   JAKO POHÁDKA“

Vize mateřské školy je zároveň i názvem školního vzdělávacího programu.

Název naší mateřské školy a ŠVP charakterizuje předškolní věk dítěte a jeho nejpřirozenější způsob prožívání. Symbolický život pohádkového světa je každodenní součástí života v naší MŠ.

Pohádkový svět ve skutečnosti zrcadlí život celé naší společnosti, příklady fantazijního světa se odrážejí ve světě reálném. Zlo je potrestáno, dobro vítězí; vše co dáváme, vrací se nám zpět; vše, co opravdu chceme, můžeme dokázat.

Již v lidovém vypravěčství měly pohádky za úkol provázet děti obdobím prvních zážitků a zkušeností, spolupůsobily na utváření osobnosti, navozovaly touhu po poznání a učení.

U nás v mateřské škole chceme každý den společně s dětmi prožívat pohádky navozující pocit bezpečí, důvěry, přátelství, pohody a optimismu.

1. Cíle a záměry

Naším společným cílem je vytvářet pro děti prostředí pohody, veselí a radosti z prožité činnosti společně se svými kamarády a všemi zaměstnanci. Vychovávat je v autentickou, harmonicky rozvinutou osobnost na základě jejich věkových a individuálních zvláštností, s plným využitím fantazie, zájmů a nadání.

 - rozvíjíme tedy děti ve třech oblastech, v oblasti psychické, fyzické a sociální. Chceme, aby dítě na konci svého předškolního období bylo jedinečnou a relativně samostatnou osobností, schopnou zvládat, pokud možno aktivně a s osobním uspokojením, takové nároky života, které jsou na ně běžně kladeny, a zároveň i ty, které ho v budoucnu nevyhnutelně čekají.

 - rozvíjíme a podporujeme samostatnost dítěte, rozvíjíme zdravé sebevědomí, klademe základy celoživotního vzdělávání všem dětem podle jejich možností, zájmů a potřeb, učíme je zdravému životnímu stylu, uvědomění si odpovědnosti za své chování a jednání, a to vše společnou cestou s rodiči

 - ve vzdělávání upřednostňujeme smyslové vnímání jako základ veškerého přirozeného poznání, podporu přirozeného pohybu v přírodě s uvědoměním si důležitosti její ochrany. Maximálně podporujeme rozvoj komunikativních dovedností.

 - chceme, aby se všechny děti cítily bezpečně, zažívaly pocit úspěchu, respektujeme jejich jedinečnost, možnosti, individualitu.

 - chceme, aby u nás byly děti šťastné a spokojené, aby v péči o ně byla společně s rodiči vytvořena cesta spolupráce, vzájemné důvěry a otevřenosti.

 - v době adaptačního procesu se budeme snažit vytvářet bezpečné prostředí, pocit zázemí a jistoty vhodnými metodami, prostředky a vytvořením dobrých materiálních podmínek

 - uspořádáme vnitřní interiér a umístníme hračky tak, aby mohly přirozenou cestou maximálně oslovit dítě a ono si je samostatně volilo pro svoji hru

 - vytvoříme pracovní koutky, ve kterých budou na základě prožitku samostatnou vlastní činností získávat vědomosti a dovednosti  pro získávání vědomostí, dovedností

 - nabídneme možnost volby odpočinku u nejstarší věkové skupiny dětí, tak aby bylo vyhověno přirozené potřebě dítěte, zajištěna určitá doba relaxace v rámci psychohygieny dítěte

 - vytvoříme vhodný a funkční informační plán předávání nových poznatků v souvislosti s novými formami a metodami práce v rámci pedagogického týmu se zapojením provozního personálu

2. Metody, formy a prostředky vzdělávací práce

 a) Metody:

- naše vzdělávání je založeno na prožitkovém a interaktivním učení, uskutečňuje se ve všech činnostech a situacích, kdy učitelka vnímá a navazuje na to, co děti prožívají. Prožitky však také záměrně navozuje. Prožitkem rozumíme to, co v nás zůstává emočně podmíněné a je tudíž trvalejší.

 - využívání situačního učení, učení v situacích. Tyto situace mohou být náhodné nebo záměrně navozené učitelkou. Osvědčila se tvořivá dramatika, která navazuje na různé situace, řeší je.

- důležitá metoda je hra, která je hlavní a nejdůležitější aktivitou v raném období vývoje člověka. Proto jí dáváme dostatečný prostor, hlavně u mladší věkové skupiny. Dodržujeme zákony hry - je činností svobodnou, reproduktivní, nejistou, má svůj prostor, pravidla nebo je „jako“. Hra musí vycházet z potřeb dítěte, je přímým odrazem jeho zážitků.

- důležité pro rozvoj prosociálního chování spatřujeme prosociální učení a interakční hry. Zaměřují se na rozvíjení vzájemných vztahů mezi dospělými a dětmi, dětmi a dětmi navzájem, na rozvíjení prožívání a přiměřené projevování citů. Pro vývoj dítěte je důležitý prosociální i asociální kontakt, dítě získává zkušenosti pro další vývoj. Uvědomujeme si, že pro úspěšné zařazení do života je emoční inteligence důležitější než inteligence kognitivní a u dětí ji rozvíjíme.

 - zkoušíme pracovat se smyslově symbolickými metodami na základě vyjadřování emocí, pocitů

 - při kognitivním učení je pedagog dítěti průvodcem, evokuje a inspiruje. Dítě dochází k poznatkům samo, spojuje staré poznatky s novými.

- kooperativní učení vychází ze vzájemné spolupráce a domluvy dětí

 - komunitní a jiné typy kruhu se staly součástí denních aktivit. Jsou respektována a postupně zařazována pravidla kruhu, které děti respektují.

 - děti používají metodu pokusu a omylu, experimentují, manipulují s různými materiály, především přírodními

 - používáme moderní efektivní způsoby komunikace, která vylučuje střety s dospělými a minimalizuje konflikty mezi dětmi. Neefektivní způsoby komunikace, jako je například vysvětlování, poučování, pokyny, příkazy, zákazy, kritiku, zaměření na chyby, srovnávání, nálepkování, zaměňujeme za efektivnější. Těmi jsou například podávání informací, sdělování, konstatování, popis, dvě slova, ale vyjadřujeme i vlastní potřeby a očekávání, dáváme možnost volby, prostor pro spoluúčast, aktivitu.

b) Formy:

- individuální, skupinové a kolektivní

 - volná hra, společné řízené činnosti, pohybové vyžití, společné akce, oslavy a slavnosti, kulturní představení, vycházky, výlety, společné akce s rodiči, logopedická péče

c) Prostředky:

- hry, pohybové aktivity, praktické činnosti, tvořivá dramatika, divadlo, pozorování, experimentování, pokusy, práce s různými materiály a technikami, hry na rytmické a Orffovy nástroje, didaktická technika (magnetofonové záznamy, videozáznamy, televize, CD přehrávač), školní knihovna

 Co je pro nás a pro děti důležité:

1. Nejdůležitějším činitelem ve vzdělávání jsou děti, jejich potřeby a prožitky.

Děti potřebují: a) vyznat se v emocích

b) dospělé, kteří jsou pravdiví, autentičtí, akceptující, empatičtí

c) pravidla, která jim dávají smysl

d) úctu, aby si mohly vážit sami sebe

e) lásku, aby o ní věděli

f) kompetence dělat věci samostatně, prožívat vlastní emoce, rozhodovat o svých potřebách, volit si činnosti, dodržovat pravidla vytvářená ve spolupráci s dětmi, nést důsledky svých činů, mít svůj vlastní názor a sdělit ho (děti dokáží dobře poradit)

2. Vzdělávání je pro dítě činností přirozenou, pro pedagoga cílevědomou.